Lidské oko má přibližně tvar koule o průměru 20 až 25 milimetrů. Rohovka slouží především k mechanické ochraně oka. Za rohovkou je duhovka, která slouží jako clona regulující množství světla proudícího do oka. O zaostření obrazu se stará čočka. Ta může pomocí svalů měnit svoji ohniskovou vzdálenost.
Zaostřený obraz se promítá na sítnici. Je to tenká vrstva pokrývající asi dvě třetiny vnitřního povrchu oka. Sítnice obsahuje tyčinky a čípky. Tyčinek je 120 mil. a čípků je 8 mil. Tyčinky slouží k nočnímu vidění (jsou citlivé na jas) a čípky produkují barevný obraz. Každý čípek je citlivý na jednu převažující vlnovou délku(modrá barva 445 nm, zelená barva 535 nm a červená barva 575 nm). Průběhy citlivostí jednotlivých druhů čípků jsou na obrazků 1.3. Nejvíce čípků je citlivých na červenou barvu (64%), zelených je 32% a modrých je nejméně pouze 2%.
Rozložení tyčinek a čípků, ale není rovnoměrné. Drtivá většina čípků je soustředěna do oblasti žluté skvrny.
Slepá skvrna je oblast, kde se nervové spoje od tyčinek a čípku sbíhají do zrakového nervu.
Mozek nepřijímá od tyčinek a čípků signál přímo, ale tento signá je sínicí zpracován. Oční nerv obsahuje asi 800 tisíc spojení ale tyčinek a čípků je dohromady přes 100 miliónů. Nepřenáší se přímo signál jednotlivých tyčinek, ale pravdpodobně signál obsahující jasovou složku (součet zelené a černevé) a dva signály s barevnou informací(rozdíl červené a zelené a rozdíl žluté a modré). S touto teorií poprvé přišel v roce 1878 Edward Hering. Více informací lze nalézt v [2] a [8].
Zdenek Jancik 2006-04-17